Kalk v českém znakovém jazyce
Calque of the Czech sign language
bachelor thesis (DEFENDED)
![Document thumbnail](/bitstream/handle/20.500.11956/17135/thumbnail.png?sequence=6&isAllowed=y)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/17135Identifiers
Study Information System: 61205
Collections
- Kvalifikační práce [23795]
Author
Advisor
Referee
Macurová, Alena
Faculty / Institute
Faculty of Arts
Discipline
Deaf Studies
Department
Institute of Czech Language and Theory of Communication
Date of defense
11. 9. 2008
Publisher
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaLanguage
Czech
Grade
Very good
Prazákladem znakového jazyka neslyšících jsou pnrozená gesta, grimasy či posunky, které doprovázejí lidstvo odjakživa, a to zejména v situacích, kde je nutná komunikace bez možnosti použití hlasu (komunikace na větší vzdálenost, v hlučném prostředí apod.). Znakový jazyk, komunikační systém s vlastní strukturou a bohatou slovní zásobou, se začal vyvíjet v klášterech, kde mlčení bylo řeholí mnichů. Odkud se v 18. století šířil do nově zakládaných ústavů pro hluchoněmé, kde jeho vývoj pokračoval. Od počátku 20. století byl však ve vzdělávání neslyšících kladen důraz na budování orální řeči a pnrozený znakový jazyk neslyšících byl potlačován. Děti byly vyučovány orální metodou - mluveným jazykem. Znakový jazyk se vyvíjel pouze v izolovaných společenstvích neslyšících mluvčích, protože většinou slyšících lidí byl považován za příliš jednoduchý, pro svou primitivnost nedostačující k růstu mentální kapacity dětí, dokonce byl označován jako příčina atrofie vokálních orgánů neslyšících dětí a jejich vyčleňování do "ghett" neslyšících. Potlačování "znakování" bylo zdůvodňováno vysokým procentem slyšících rodičů (cca 95 %) s přáním začlenit své neslyšící děti do slyšící společnosti. Také jazykem učitelů neslyšících byl mluvený národní jazyk, neboť znakový jazyk byl považován za neplnohodnotný, nevhodný a škodlivý....