Fenomén hudby. Hudba v kontextu základních motivů Heideggerova raného myšlení

Abstract

The thesis is an attempt to put the topic of music into context of Martin Heidegger's early and partially middle thinking. It proceeds mainly from two impulses: firstly from Heidegger's claim of overcoming the aesthetical, i.e. the metaphysical conception of the work of art, secondly from the big question mark above the empty space through which is the music in Heidegger's penetrating thinking of the essence of art present. In the first part the thesis shows reasons, why is Heidegger calling for the overcoming of the aesthetics, and tries to show the hidden assumptions in which the aesthetics always moves and which darken the original attitude to the work of art which means also to the music. We shows mainly three of them: the scheme of subject and object, the scheme of form and matter and approaching the work of art as an object (Gegenstand) of presentation (Vorstellung). In the second part of the thesis we are attempting to overcoming this schemes through the way of phenomenological revealing of the essential structures of music. An important clue to this is the phenomenon of touch. This leads to the comprehension of music as the manner of "Being-in-the-world" which is constituted by three moments: attunement (Stimmung), understanding and discourse (Rede). Thus shows music itself as an...

Práce je pokusem zasadit téma hudby do kontextu primárně tzv. "raného", ale částečně i "středního" období myšlení Martina Heideggera. Vychází přitom zejména ze dvou podnětů: jednak z Heideggerova tvrzení, že je třeba překonat estetické, tedy metafysické pojetí uměleckého díla, a jednak z velkého otazníku nad prázdným místem, jímž je hudba v rámci Heideggerova pronikavého promýšlení bytnosti umění přítomna. V první části ukazuje důvody, proč Heidegger volá po překonání estetiky, a pokouší se vykázat skryté předpoklady, v nichž se estetika vždy pohybuje a jež zatemňují původní přístup k uměleckému dílu, tedy i k hudbě. Jako základní metafysické předpoklady (hudební) estetiky je zde odkryto zejména trojí: schéma forma-látka, schéma subjekt-objekt a pojímání uměleckého díla jako před-mětu před-stavy. Ve druhé části práce je potom učiněn pokus o překonání těchto schémat cestou fenomenologického odhalování bytostných struktur hudby. Významným vodítkem je při tom nejprve fenomén dotyku hudby. Ten vede k pochopení hudby jako způsobu 'bytí ve světě' konstituovaného třemi momenty: náladou, rozuměním a řečí. Hudba se tak ukazuje jako způsob odemykání 'bytí tu', tedy jako artikulace naladěné srozumitelnosti pobytu a její sdělování spolupobytu.