Kira Muratovová - narušitelka (post)sovětského vědomí

Abstract

Zabývat se dílem Kiry Muratovové, největší ruské režisérky 2. poloviny 20. století, je z několika důvodů velmi nevděčný úkol. Její mimořádně komplikovaná výpověď se vzpírá přísnému metodologickému uchopení a snaha o nalezení strukturovaného přístupu k jejímu tvůrčímu odkazu přivádí častěji k nervovému zhroucení či nedůvtipnému zevšeobecňování, než ke skutečně přesvědčivým a zajímavým interpretacím. Autorka je navíc v českém prostředí takřka neznámou postavou, z čehož vyplývá, že potenciální zájem o bližší seznámení s její tvorbou, který by tato práce ráda povzbudila, je téměř mizivý. Pro mne je však předsevzatý úkol, totiž postihnout osobitost režisérčiných filmů v estetické a narativní rovině a pokusit se nastínit hlubinný význam režisérčina universa, nezbytným krokem k tomu, abych si mohla zodpovědět otázku, co mne na její tvorbě tolik znepokojuje. V pěti krocích se pokusím přiblížit porozumění tomuto nezpochybnitelnému fenoménu a odhalit, co mne nutí se k němu - přes zjevná duševní muka, která při projekci zažívám - stále znovu vracet. Předkládaná práce nemá monografický charakter, nezbytným údajům pro snazší pochopení kontextu autorčiny tvorby je věnována první kapitola, která má za cíl nastínit chronologii vzniku jednotlivých titulů a zmínit nejpodstatnější kulturněhistorické okolnosti, které se v...

This Master Thesis is dedicated to the work of the greatest Russian woman director of the second half of the twentieth century, Kira Muratova. The scope of the present paper will be limited to Muratova's works dating from the post-soviet period when the aesthetics of her films underwent a significant change. In each of the five chapters I first attempt to encompass the director' s extraordinary artistic world in order to be, afterwards, able to proceed to synthetizing interpretations. The aim of the first, monographical chapter is to clarify the context in which the author's films came to be and to mention some indispensable culture-historical circumstances, which had decissive impact on her films. Subsequently, I evidence the significance of the film Aesthenic Syndrome (Astenicheskyi syndrom, 1989) a turning point in the author's work, in which a new form of artistic message is being constituted. We pass to the author's poetics itself in the third chapter, which deals with the characters of her films, with their relation to their setting, their inner life and their peculiar approach to themselves and to their enviroment, all of which contributes to the higly original spirit of all the Muratova's films. In the fourth chapter, dealing with the lingustic level of the author's works I attempt to interpret the...