Problematika řeči a subjektu ve filosofii Paula Ricoeura
Problems of language and subject in Paul Ricoeur's philosophy
diplomová práce (OBHÁJENO)
![Náhled dokumentu](/bitstream/handle/20.500.11956/17386/thumbnail.png?sequence=6&isAllowed=y)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/17386Identifikátory
SIS: 62696
Kolekce
- Kvalifikační práce [23779]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Němec, Václav
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Český jazyk a literatura - Filozofie
Katedra / ústav / klinika
Ústav filosofie a religionistiky
Datum obhajoby
24. 9. 2008
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Tato práce se zabývá problematikou řeči a jejího vztahu k subjektu - k tomu, kdo mluví, tak, jak je představena v díle Paula Ricoeura, především pak v jeho knize Le conflit des interprétations. Ricoeurovo vlastní stanovisko se utváří na základě konfrontace tří významných myšlenkových systémů 20. století, tedy strukturalismu, psychoanalýzy a fenomenologie. Pro strukturální lingvistiku je řeč v první řadě langue, určitý uzavřený systém znaků, založený na vlastních vnitřních zákonech a vztazích a zcela autonomní vzhledem k vnější (mimojazykové) realitě. Ricoeur se snaží překonat tento zjednodušující pohled a ukázat, že řeč je hlavně tím, čím někdo o něčem něco říká. Chce se vrátit zpět k řeči, v níž se mluví, a to tak, že vystoupí z roviny menších jednotek na rovinu vyšší s většími jednotkami, jimiž jsou věta a výpověď. V rámci filosofické reinterpretace freudovské psychoanalýzy můžeme pozorovat, jak odmítáno přesvědčení o tom, že lze původ řeči nalézt pouze ve vědomí. Naopak se ukazuje, že ten nejhlubší základ řeči je třeba hledat v nevědomí. Díky tomu se také vyjevuje ontologické zakotvení tohoto fenoménu, skutečnost, že tomu, že mluvím, předchází vždy, že jsem.
This work is engaged in a problematic of language and its relation to a subjectivity, as it is presented above all in Paul Ricoeur's book, called Le conflit des interprétations. Ricoeur own position is formed by confrontation of three important intelectual systems of twentieth century: structuralism, psychoanalysis and phenomenology. In structural linguistics the language means first of all langue, certain closed system of signes, based on own interior laws and relations, which is absolutly independent on the exterior (non-linguistic) reality. Ricoeur wants to overcome this simplifying view and show, that language is something in which somebody says something about something. He wants to return back to language in which we speak and he makes it by ascending from a lower to a higher level of sentence. In a philosophical reinterpretation of Freud's psychoanalysis is refused a traditional belief, that we can found the origin of language in a consciousness. On the contrary it si shown, that the deepest base of langauge is in a unconsciousness. Thanks to that it is revealed an ontological foundation of this phenomenon, that before I speak, I am.