Perón a perónismus, 1943-1945: problémy interpretace

Abstract

Léta 1943-1945 jsou spOjena S nástupem peronistického hnutí v Argentině. Jeho zakladatel, plukovník Juan Domingo Perón, se dostal k moci v červnu 1943, kdy Ose naklonění nacionalističtí důstojníci svrhli konzervativní vládu prezidenta Ramóna Castilla, aby zavedli vlastní vojenskou diktaturu. Dějiny peronismu se de facto píší od října roku 1943. Plukovník Perón tehdy převzal Departamento Nacional de Trabajo, zdánlivě bezvýznamný úřad při ministerstvu vnitra, který měl na starosti dělnické a sociální záležitosti. Personifikoval se do postavení obhájce dělnických zájmů, přičemž se soustřeďoval především na organizaci a kontrolu odborových organizací. Široká podpora městských dělnických mas se později ukáže být klíčovou, neboť to bude právě ona, která Peróna vyvede z internace a posadí jej do prezidentského křesla. Profesor válečné akademie, zdatný lyžař a šermíř Perón pochopil, že jakákoli vláda není schopná udržet se déle bez patřičné lidové podpory. Navazuje na populistické dědictví radikálního vůdce Hipólita Y rigoyena, kombinací konkrétních kroků a demagogické rétoriky oslovil plebejce a do roku 1945 se stal nejoblíbenějším mužem Argentiny. Navíc ve stejné době jeho moc dalece převyšovala faktické postavení prezidenta Farrella, a tak to byl on, ministr války a viceprezident Perón, kdo vedl zemi...

The 1943-1945 period in Argentina saw the formation of a new coUective identity, Peronism. The founder of the Peronist movement, Colonel Juan Domingo Perón, came to power through the 1943 military uprising. As a head of the secret military lodge, the GOU (Grupo de Oficiales Unidos), which took an important part in the June 1943 coup, he received a top position in the war ministry. The history of Peronism started in October 1943, when Perón was named as chief of the National Labour Department, which in December 1943 was upgraded to cabinet status and renamed the Secretariat of Labour and Social Welfare. From this post Perón recruited the labour support that would carry him a couple of years later to the presidency. Perón recognized that every government after 1930 has lacked the popular support, so he tumed his eyes to the mass of urban workers (descamisados - the shirtless ones) and began to organize huge labour movement. By the year 1945 Perón took over the War Ministry and Vice- presidency and became undoubtedly the most powerful man in Argentina. However, his profascist orientation, undemocratic measures and popular demagogy awoke the prodemocratic and pro-Allied opposition. Finally the officers who were jealous of Perón's popularity and power forced him to resign from aU the govemmental posts on 9th...