The Serbian Orthodox Church's Engagement in Memory Politics of Post-2000 Serbia: Memory of Suffering and Resistance

Abstract

Čím více jsou pozdně moderní společnosti roztříštěné, tím větší mají potřebu ukotvení v přítomnosti skrze minulost. Hledání kolektivní paměti jako předpokladu kolektivní sounáležitosti je obzvláště naléhavé ve světle společenské nejistoty, která rozkládá známé významové systémy. Církve, definované imperativem kontinuity, představují rezervoár paměti a poskytují velmi účinnou odpověď na takovou nejistotu. Náboženské instituce proto často využívají svůj paměťový potenciál k neustálému potvrzování svého veřejného významu v podmínkách pozdní modernity. Ve své disertační práci se věnuji motivacím, formám, strategiím a výsledkům působení Srbské pravoslavné církve (SPC) na poli politiky paměti po roce 2000. Skrze analýzu pramenů shromážděných pomocí metod multi-lokální etnografie (multi-sited ethnography) zkoumám aktivity SPC týkající se připomínání srbských hrdinných obětí druhé světové války. Tyto aktivity zasazuji do širšího procesu utváření paměti, který je rámován současnými možnostmi společensky přijatelného a zároveň ovlivňován dominantními rysy interakce mezi jednotlivými paměťovými aktéry. Druhá světová válka jakožto zlomová historická událost je předmětem interakce, jíž se účastní aktéři na různých úrovních produkce paměti, od lokální po nadnárodní a od vernakulární po oficiální, a odhaluje tak...

For late-modern societies, amnesic and fragmented in their character, a compact presence of the past in the present is of crucial importance. The search for collective memory as a precondition of collective belonging is especially urgent in the light of societal insecurity, which deconstructs the firm systems of significations. Churches, governed by the imperative of continuity constitute the reservoir of memory and provide a very effective response to such an insecurity. Religious institutions, therefore, often employ their mnemonic potential to constantly reaffirm their public relevance in the realities of late modernity. In my dissertation, I explore the motivations, forms, strategies, and outcomes of the mnemonic engagement of the Serbian Orthodox Church (SPC) in post-2000 Serbia. Analyzing primary sources collected by using methods of multi-sited ethnography, I illuminate the SPC's mnemonic activities related to the memory of Serbian heroic victimhood in World War II, and I embed them in a wider picture of memory-making, framed by the socially memorable and configured by specific features of mnemonic interaction. As a historical disjuncture, World War II has been an object of multidimensional mnemonic interplay, involving diverse mnemonic actors from local to transnational and from vernacular...