Transformace jako součást koloniální identity.

Abstract

(english): From a logical point of view, the colonial system is based on the difference between races, where one controls the other. This aspect significantly impacts the subjects from the perspective of their identity because their skin colour brings them significant disadvantages in how they live. The consequence of this discomfort can be the disintegration or assumption of a foreign identity, a pathological relationship to one's physicality. In the 20th century, many theorists of colonialism and post-colonialism analyzed these consequences. They are mainly Frantz Fanon, Albert Memmi and the American author Nella Larsen. All three of these provide a perspective that involves an active change in appearance as a way of integration that is not otherwise possible because, as David Macey writes in Frantz Fanon's biography, there are only two ways out, putting on a white mask, or rebellion. Therefore, if we turn to the first option, it is necessary to monitor the consequences for the subject undergoing this change and the one who observes it. That is also how the colonizer is doing. Thus, this work will not work with identity as something homogeneous, unchanging and motionless but as something that undergoes constant change.

(česky): Koloniální systém je z logiky věci postaven na diferenci mezi rasami, kdy jedna ovládá druhou. Tento aspekt má významný vliv na podrobené subjekty z perspektivy jejich identity, neboť právě barva kůže jim přináší významné nevýhody ve způsobu žití. Důsledkem tohoto diskomfortu může být rozpad či převzetí cizí identity, patologický vztah k vlastní tělesnosti. Ve 20. století mnoho teoretiků kolonialismu a post-kolonialismu tyto důsledky analyzují. Jsou jimi především Frantz Fanon, Albert Memmi a americká autorka Nella Larsen. Všichni tři zmínění přinášejí perspektivu, která zahrnuje aktivní změnu vlastního vzezření jako způsob integrace, která jinak není možná, protože jak píše David Macey v biografii Frantze Fanona, jsou pouze dvě východiska, nasazení si bílé masky, nebo rebélie. Pokud se tedy přikloníme k první variantě, je třeba sledovat, jaké důsledky to přináší subjektu podrobujícímu se této změny, ale zároveň i tomu, který tuto změnu pozoruje. Tedy jak je na tom kolonizovaný i kolonizátor. S identitou tato práce tedy nebude pracovat jako s něčím homogenním, neměnným a nehybným, ale naopak jako s něčím, co prochází neustálou změnou.