Není bezúčelných procházek: Vztah chůze a filmového média

Abstract

Diplomová práce se zabývá zkoumáním různých podob vztahu mezi fenomény chůze a filmu na úrovni média. Snaží se tak o doplnění stávajícího bádání na pomezí filmové vědy a interdisciplinárních studií chůze, které se dosud soustředilo především na zkoumání filmových obrazů chůze. Práce odpovídá na otázky, kdo nebo co chodí, řekneme-li, že chodí film, co nám uvažování o filmové chůzi odhaluje o jeho materiální i mediální povaze, a jak k nám film chůzí "promlouvá". Text se dělí na čtyři kapitoly, jež následují trajektorii od výchozího bodu lidského těla, které v sobě nese prvky mediality, směrem k hypotéze o tělesnosti filmového média. Nejdříve naznačuje genealogii propojení filmového média s chůzí a definuje mediální povahu chůze jako (proto)kinematografickou. Poté se přesouvá k ověřování tří úrovní tvrzení, že film chodí: chůzi kamery a jejího operátora, chůzi z hlediska subjektů vyprávění, a nakonec chůzi samotného filmového média. Východisko tvoří fenomenologické myšlení o chůzi jako základní činnosti konstitující vnímání lidské existence a vztahu k okolnímu světu. Práce tak do centra pozornosti navrací tělo a samotný film definuje jako procesuální mediální fenomén, který se uskutečňuje na pomezí interkorporeálních relací. Chůzi nakonec postuluje jako strategii čtení filmové zkušenosti, jež nabízí...

This diploma thesis deals with the investigation of various forms of the relationship between the phenomena of walking and film at the level of the medium. It thus seeks to add to the existing research at the intersection of film studies and the interdisciplinary field of walking studies, which until now has mainly focused on the investigation of film depictions of walking. The thesis answers the questions of who or what walks when we say that film walks; what investigations of film walking can reveal to us about its material and media nature, and how film "speaks" to us via walking. The text is divided into four chapters, which follow the trajectory from the starting point of the human body, which carries elements of mediality, toward the hypothesis about the corporeality of the film medium. First, it indicates the genealogy of the connection between the film medium and walking and defines the media nature of walking as (proto)cinematic. It then moves on to verify three levels of the claim that film walks: that of the camera and its operator, that of the narrative subjects, and finally that of the film medium itself. The theoretical foundation lies in phenomenological thinking about walking as a basic activity constituting the perception of human existence and its relations to the surrounding world. The...