Indigenous Autonomy as a Pathway to Human Security in Mexico: A Comparative Study of Oaxaca, Chiapas, and Michoacán

Abstract

Tato diplomová práce studuje dopad autonomie v podobě alternativních forem lokální vlády na bezpečnost obyvatel v Mexiku, především skrze koncept osobní fyzické bezpečnosti. Výzkum je motivován rostoucím počtem pokusů komunit o zavedení autonomie v reakci na nepříznivou bezpečnostní situaci způsobenou vysokou mírou kriminality a paralyzující úrovní korupce. Tato studie využívá porovnávací případovou studii s využitím jak kvantitativních, tak kvalitativních metod a je aplikována na tři mexické státy: Oaxaca, Chiapas a Michoacán de Ocampo. Analýza primárních a sekundárních zdrojů včetně kvantitativních dat o kriminalitě na úrovni obcí naznačuje, že regiony s autonomií mají tendenci dosahovat lepší osobní bezpečnosti než neautonomní oblasti. K definitivnímu určení dopadu autonomní správy na jiné aspekty lidské bezpečnosti je třeba dalšího výzkumu.

This thesis studies the impact of autonomy in the form of alternative forms of local governance on human security in Mexico, with a prime focus on the concept of personal security. The research is motivated by the increasing attempts of communities to establish autonomy in response to an insecure environment troubled by high levels of criminality and government paralysis due to corruption. This study uses a comparative case study approach employing both quantitative and qualitative methods, on the cases of three Mexican states: Oaxaca, Chiapas, and Michoacán de Ocampo. The analysis of primary and secondary sources, and examination of crime data at a municipal level, suggest that regions with autonomy tend to reach better personal security than non-autonomous regions. Further research is needed to conclusively determine the impact of autonomous governance on other aspects of human security.