Teoretická reflexe vztahu dobového pařížského publika k umění: Eugen Delacroix, Charles Baudelaire

Abstract

Tato bakalářská práce se soustředí na zkoumání vztahu mezi pařížským salónním publikem a uměním v 19. století, přičemž zvláštní pozornost věnuje nesouladu mezi původními záměry Salónů a jejich skutečnými dopady. Hlavním cílem této studie je obhajoba výše uvedené teze prostřednictvím analýzy názorů významných kulturních osobností té doby, jmenovitě malíře Eugèna Delacroixe a básníka Charlese Baudelaira. Teoretické úvahy těchto autorů osvěcují roli, kterou by umění mělo hrát vůči svému publiku, a zkoumají, zda bylo dobové publikum schopno přijímat estetické a psychologické změny, které umění přinášelo. Výchozí metodou práce je kvalitativní analýza primárních pramenů, jako jsou Delacroixův deník a korespondence a Baudelairovy esejistické úvahy. Výsledky výzkumu ukazují, že Delacroix považoval umění za nástroj pro hluboké kognitivní zážitky, avšak byl skeptický ohledně schopnosti široké veřejnosti tyto zážitky plně ocenit. Naopak Baudelaire kladl důraz na roli umění jako prostředku estetizace a morální edukace, přičemž si byl vědom omezeného kognitivního potenciálu širšího publika. Závěrem práce je konstatování, že i přes rozdílné přístupy obou autorů k otázce vztahu mezi uměním a publikem, oba uznávali význam umění jako klíčového společenského nástroje. Tyto názorové rozdíly reflektují podstatnější...

This bachelor's thesis focuses on examining the relationship between the Parisian salon audience and art in the 19th century, with particular attention to the discrepancy between the original intentions of the Salons and their actual impacts. The primary aim of this paper is to defend the aforementioned thesis through an analysis of the opinions of prominent cultural figures of the time, namely the painter Eugène Delacroix and the poet Charles Baudelaire. Theoretical reflections of these authors illuminate the role that art should play in relation to its audience and examine whether the contemporary audience was capable of undergoing the aesthetic and psychological transformations that art brought. The primary method of the thesis is a qualitative analysis of primary sources, such as Delacroix's diary and correspondence, and Baudelaire's essayistic reflections. The research findings indicate that Delacroix considered art as a means for profound cognitive experiences, yet he was sceptical about the broad public's ability to fully appreciate these experiences. Conversely, Baudelaire emphasised the role of art as a tool for aestheticization and moral education, while acknowledging the limited cognitive potential of the wider audience. The conclusion of the thesis suggests that despite the different...