Syntakticko-sémantická analýza vybraných předložkových skupin (předložka za s akuzativem substantiv)

Abstract

Na příkladu předložkové skupiny za + 4 jsme se zabývali rozlišením adverbiálních syntaktických funkcí formálně homonymních předložkových skupin. Naším cílem bylo formulování a otestování automatických, poloautomatických a manuálních kritérií, která na základě kontextu jednotlivé věty umožní adekvátní určení syntaktické funkce. Nutným předpokladem dosažení vytyčeného cíle je však existence přehledné a co možná jednoznačné typologie příslovečných určení, tomu jsme věnovali velkou část svého úsilí. Nejprve jsme sledovali zařazení předložkové skupiny za + 4 v rámci typologií popisovaných hlavními syntaxemi 2. poloviny 20. století a doplňovaných v dílčích otázkách dalšími relevantními pracemi. Podrobné shrnutí odhalilo mnohé rozdíly: Všeobecná shoda panovala v zásadě pouze kolem příslovečného určení místa. Příslovečné určení času jako celek bylo vymezováno také shodně, nikoli však již jeho jednotlivé podtypy. Různé přístupy se uplatňovali také ohledně výrazů typu Chytit / vést za ruku; zatahat za rukáv; viset za nohy, převažovalo však zařazení k příslovečnému určení prostředku, resp. nástroje. Zdaleka nejvíce možných řešení se nabízelo pro zařazení výrazů typu Koupil jsi za osm, prodal jsi za dva, tedy typicky spojených s přesunem peněz. Ve větší míře se jimi zabývají pouze starší syntaxe (Trávníček, 1949;...

Na příkladu předložkové skupiny za + 4 jsme se zabývali rozlišením adverbiálních syntaktických funkcí formálně homonymních předložkových skupin. Naším cílem bylo formulování a otestování automatických, poloautomatických a manuálních kritérií, která na základě kontextu jednotlivé věty umožní adekvátní určení syntaktické funkce. Nutným předpokladem dosažení vytyčeného cíle je však existence přehledné a co možná jednoznačné typologie příslovečných určení, tomu jsme věnovali velkou část svého úsilí. Nejprve jsme sledovali zařazení předložkové skupiny za + 4 v rámci typologií popisovaných hlavními syntaxemi 2. poloviny 20. století a doplňovaných v dílčích otázkách dalšími relevantními pracemi. Podrobné shrnutí odhalilo mnohé rozdíly: Všeobecná shoda panovala v zásadě pouze kolem příslovečného určení místa. Příslovečné určení času jako celek bylo vymezováno také shodně, nikoli však již jeho jednotlivé podtypy. Různé přístupy se uplatňovali také ohledně výrazů typu Chytit / vést za ruku; zatahat za rukáv; viset za nohy, převažovalo však zařazení k příslovečnému určení prostředku, resp. nástroje. Zdaleka nejvíce možných řešení se nabízelo pro zařazení výrazů typu Koupil jsi za osm, prodal jsi za dva, tedy typicky spojených s přesunem peněz. Ve větší míře se jimi zabývají pouze starší syntaxe (Trávníček, 1949;...