Myslet socialismus bez tanků: diskurzivní analýza pojetí a úlohy svobody slova v různých interpretacích československého roku 1968

Abstract

Postavením svobody projevu v československém roce 1968 do středu svého zájmu, snaží se práce překonat rozšířený interpretační nihilismus jeho významu plynoucí z traumatu způsobeného příchodem vojsk a následnou okupací. Svobodu slova a její úlohu v osmašedesátém - klíčovou pro nové zhodnocení tehdejších událostí - diskutuje autor srovnáváním různých dobových přístupů i od nich odvinutých interpretačních rámců až do současnosti. Mezi ty základní v práci sledované patří: dogmatický přístup odhalující ve svobodě projevu sdělovacích prostředků během Pražského jara organizovaný zdroj kontrarevoluce; reformní pojetí svobody projevu jako nedílné součásti reformy, ale i jako nástroj jejího prosazení, který se postupně reformátorům vymyká a stává se politickou mocí nekontrolovatelnou kontrolou politické moci; realistickou kritiku svobody projevu dotýkající se tématu odpovědnosti novinářů, přeceňujících svou vlastní úlohu; zkoumá postoje nepojmenovaných, tedy nečlenů komunistické strany, kteří využívají svobody projevu k sebepojmenování a ve vztahu k režimu jako ohnisko subverze; a konečně koncepci radikálně- demokratickou, která pojímá svobodu slova jako integrální předpoklad své politiky, ale zároveň se jejím prostřednictvím pokouší rekonstituovat společnost znovu jako autonomní dějinný subjekt. Práce...

Trying to overcome the traditional analytic nihilism of papers dealing with Czechoslovakia in 1968, which arises from the military occupation, the author puts the fact of freedom of speech into his work's central interest. In a comparative study this work studies the different interpretations of its role and meaning, including: the dogmatic point of view concerning the freedom of speech being a source of organized counterrevolution; the effort of the reformers to include the freedom of speech into their reform and meanwhile to make it an instrument of it and the way it instead became an autonomous control of their politics; the realistic criticism concentrated on the manifestations of irresponsibility in the press endangering the reform on the one side and not being able to exit the temporary system imagination on the other; it equally pays attention to the 'unnamed', non-members of the Party, who process their self- establishment as an opposing political current, who however rest being no less than a source of interesting subversion; and finally examines the radical democrat approach understanding the freedom of speech as an obligatory condition of their politics together projecting the reconstitution of the society as an autonomous political subject. The work uses contemporary documents and texts...