Autonomie člověka a narativní pojetí bioetiky

Abstract

Práce kriticky nahlíží současný princip osobní autonomie člověka, a představu autonomního jedince odvozené z politické filozofie liberalismu moderní společnosti. Autonomie v bioetice, která přebírá rysy tohoto politického konceptu a neobsahuje již metafyzickou otázku po člověku, funguje v praxi i teorii jako od člověka vyprázdněná. Má práce má tuto problematiku nastínit a poukázat na potíže autonomie jedince z pohledu sekulárního liberalismu. Jako jistou vizi pak nabídnout koncept narativní etiky k doplnění toho, co moderní principiální bioetika opomněla.

My work is a critical view of a modern principle of personal autonomy and an idea of autonomous man, which stems from philosophy of liberalism. The practice of personal autonomy in bioetics, which takes over the features of this political concept and does not comprise a metaphysical question about a man seems to empty a concept of humanity. My work tries to turn attentation to this problem and show the difficulties of personal autonomy when presented from the secular point of view. I want to offer then the concept of narrative ethics as a vision of supplementing the concept of modern principal bioetics.