Pražské soubory soudobé hudby v letech 1990-2004

Abstract

Na soudobou vážnou hudbu je v dnešní dobe nahlíženo jako na okrajový fenomén, který vetšinová spolecnost nijak nereflektuje. Hudební život masove ovládají produkty nonartificiální hudby, které jsou rízeny tržním mechanismem nabídky a poptávky. Tato situace zpusobuje, že vážná hudba jako taková, spolecne s moderním jazzem a alternativními hudebními žánry, stojí sama o sobe v pozadí povedomí hudební verejnosti. Soudobá hudba pak predstavuje v oblasti vážné hudby další pomezí. Skladatelé v dnešní dobe komponují z vlastních vnitrních potreb spíše pro sebe a pro budoucnost než pro své bezprostrední okolí. Nové kompozice nevznikají z tlaku sociální poptávky, ale z vnitrního presvedcení skladatele. Velké symfonické, oratorní ci operní partitury nemají v dnešní koncertní praxi príliš šancí na provedení, pokud se nejedná o konkrétní objednávku urcitého telesa. Temito znaky je znacne zrelativizován vztah skladatele a nové tvorby smerem k posluchacum, nebot nove vznikající skladby, pokud se je podarí provést, nacházejí pouze omezený okruh recipientu. Práve izolovanost a omezenost možnosti zprítomnovat novou tvorbu ohrožuje soudobou hudební tvorivost nejvíce. Není divu, že si skladatelé pomáhají vlastními silami. Po roce 1989 zacínají zakládat vlastní komorní soubory, kde svou tvorbu mohou prezentovat a konfrontovat s...