Le personnage féminin dans l'oeuvre dramatique de Paul Claudel

Abstract

Již od dětství se Paul Claudel záměrně přiklání na stranu své matky pocházející z Champagne. Citlivě vnímá a přijímá za svůj venkovský život spjatý s půdou a tradicemi, řídící se pravidelným během liturgického roku. V Paříži, kde studuje, prožívá Claudel své temné období plné hledání, zmatku a vzpoury proti jakékoliv autoritě. Postupně si utváří okruh umělců, u nichž nachází vzor a inspiraci. Vedle antických tragiků, Poea, Mal1armého, Wagnera, je to na prvním místě Rimbaud, kterého Claudel objevuje jen několik měsíců před svou konverzí. Hluboký náboženský zážitek, který mladý Claudel prožívá o vánocích 1986 v Notre-Dame, stojí na počátku jeho pronikání do neobyčejně významově i výrazově bohatého prostoru liturgie a Bible. Stává se celoživotní inspirací jeho dramatického, poetického i prozaického díla. V rámci tohoto postupného rozkrývání ho nad jiné upoutává mnohotvárná a přece vnitřně hluboce jednotná postava ženy v podobě božské Moudrosti, Panny Marie, lidské Duše a konečně Církve. Každá z ženských postav, které se objeví v Claudelově dramatu, v sobě nese tento čtverý obraz. Žádná jeho hrdinka není jen živou alegorií, je Moudrostí či Duší s celou šíří významu toho slova, v neustálém vnitřním spojení se všemi svými odkazy napříč prostorem i časem, zakotvená ve věčnosti díky absolutnímu rozměru, přítomnému...