Souzení, vůle, chápání. Descartova Čtvrtá Meditace a otázka chybování
Error in Descartes' philosophy
bakalářská práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/7030Identifikátory
SIS: 27266
Kolekce
- Kvalifikační práce [23745]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Hill, James
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Filozofie
Katedra / ústav / klinika
Ústav filosofie a religionistiky
Datum obhajoby
18. 9. 2006
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Práce se zabývá teorií chyby a chybování v díle René Descarta a to zejména v kontextu čtvrté meditace Meditací o první .filosofii. Tuto teorii analyzuje na základě objasnění Descartovi teorie souzení a pojmů chápání a vůle. Jako hlavní problém je uvedeno: Je Descartova teorie chyby a chybování udržitelná ve světle námitek Descartových kritiků? Hlavní taková námitka zní: z postulování chyby při souzení jako neadekvátní interakci omezeného chápání a neomezené vůle vyplývá, že jsme schopni naše přesvědčení volně ovlivňovat, tedy věřit, čemu chceme, což se nezdá v souladu s naší intuicí. V závěru se však ukáže, že i tato na první pohled neintuitivní pozice je udržitelná, pokud zmíněný voluntarismus zmírníme takto: vůle neovlivňuje naše přesvědčení přímo (pozice tzv. doxastického voluntarismu), ale pomocí zaměřování pozornosti na specifické evidence (zde nazvaná « pozornostním» voluntarismem). Descartova teorie chyby a chybování je tedy ve výsledku hájena jako udržitelná.
The present work analyses the theory of error of René Descartes, mainly in the context of his Fourth Meditation. This analyze begins with the exposition of the Descartes' theory of judgment and his notions of understanding and volition. The main question is the following: Is Descartes' theory of error valid, even if we consider all the objections of Descartes' critics? The maill objection is: in the explication of error during our judgment as a result of interaction between a limited understanding and an unlimited human will, we have to consider us capable do decide at will what we believe and what we don't, which is not an intuitive position. But this work suggests that this non-intuitive position is sustainable, if we abandon the "strong" version of Descartes' voluntarism, in which the will influences our believes directly, and we see Descartes' theory of error as using the "milder" version of voluntarism (called here "attention" voluntarism), in which the will influence us indirectly, by forcing our attention in the needed way. As a final conclusion, we consider Descartes' theory of error as valid.