Revolutionary Amoebas: Political Versatility as the Art of Resistance in Contemporary Germany

Abstract

Tato disertace se zajímá o to, jaký druh sebe sama a techniky vzdoru si člověk osvojuje, aby byl revolucionářem na současném Západě. Text vychází z dlouhodobého terénního výzkumu, který jsem prováděl mezi lety 2008 a 2015 a během kterého jsem mladé aktivisty z Německa následoval na demonstrace, do riotů, přímých akcí, vězení, na internetu, univerzitách, domů, do domů rodičů a během solidárních cest do Mexika, Argentiny, Izraele/Palestiny, Dánska či Itálie. Zjistil jsem při analýze, že koncept politické proměnlivosti mi je nápomocný, protože zkoumaní buřiči se dnes stávají revolučními amébami. Revoluční améby disponují schopnostmi diskutovat na univerzitách či ve veřejných debatách, psát texty, mluvit, stejně tak ale umí argumentovat mimo diskurz házením kamenů, pálením aut v riotech, organizováním přímých akcí, ničením korporátního majetku, bitím neo­nacistů, atakováním ultra­nacionalistů či aktivní obranou před policií. Jako občané rozvinuté liberální demokracie, améby vstupují do veřejných debat, výměn názorů, přesvědčují lidi svými kritickými argumenty a někdy i volí. Mimo to se ale zajímají o politickou činnost považovanou za nelegální. Mnoho z nich ví, jak získat granty a jiné zdroje od státu, Evropské unie, občanských nadací a jak tyto prostředky použít pro boj ...

This dissertation is interested in what kind of self and techniques of resistance are acquired in order to be a revolutionary in the contemporary West. While I was conducting an ethnographic research between 2008 - 2015 following young activists from Germany in urban spaces of demonstrations, riots, direct actions, jails, the Internet, universities, housing projects, parent's homes in Germany as well as during solidarity trips to Mexico, Argentina, Israel/Palestine, Denmark or Italy, it was discovered that a concept of political versatility may be helpful here. Young revolutionaries are what I call revolutionary amoebas. Revolutionary amoebas acquire capacities to discuss at universities or public debates, write texts, talk, but they manage to argue beyond the discourse by throwing stones or burning cars in riots, organizing direct actions, smashing corporate properties, beating neo­nazis, attacking ultra­nationalists, or actively defending themselves against the police. As citizens of advanced liberal democracy, they enter public discussions of contested opinions, persuade people with their critical arguments and a few of them even vote, but they as well explore the political terrain considered illegal. Many of them know how to get funded from the state, The EU,...