Augustinova teorie obce v kontextu jeho filosofie

Abstract

Soudobá historická krize vedla Augustina k tomu, aby zkoumal formu a smysl historie. Energickou polemiku vede především s teoriemi, zastávajícími názor, že historická existence je ovládána osudem či štěstím a že se opakuje v nekonečných cyklech32. Tímto se staví proti znehodnocení dějinného charakteru světa. Tvrdí, že pokud měl svět "počátek", pak jde o proces, v němž se rozhodující a nové události mohou objevit a objevují se. Jsou události, které se nikdy předtím nestaly, a takovéto události mají vliv na budoucnost skutečným a účinným způsobem33, takže se ani nikdy neopakují. Biskupu hipponskému se naopak jeví "běhoun času ozdoben Božím vzorem"34, rozbíhající se od počátku ke konci. Podoba, smysl a konec dějin jsou ovládány Bohem. Vždyť i samotná doktrína Božího předzvědění a predestinace se zdá přehodnocovat otázku nutnosti a osudu. Je vyloučeno, abychom zcela pochopili Boží záměr, můžeme však přijmout to, že za vším, co se děje, je převládající účel, který je božsky správný a svatý, a tento může odporovat našim cílům a přinášet nám zklamání a bolest, ovšem nikoli bez prospěšných důsledků. Dějiny mají počátek konec, procházejí od Stvoření k dovršení35 a takto chápané se stávají skutečně vážnými a majícími význam.

Soudobá historická krize vedla Augustina k tomu, aby zkoumal formu a smysl historie. Energickou polemiku vede především s teoriemi, zastávajícími názor, že historická existence je ovládána osudem či štěstím a že se opakuje v nekonečných cyklech32. Tímto se staví proti znehodnocení dějinného charakteru světa. Tvrdí, že pokud měl svět "počátek", pak jde o proces, v němž se rozhodující a nové události mohou objevit a objevují se. Jsou události, které se nikdy předtím nestaly, a takovéto události mají vliv na budoucnost skutečným a účinným způsobem33, takže se ani nikdy neopakují. Biskupu hipponskému se naopak jeví "běhoun času ozdoben Božím vzorem"34, rozbíhající se od počátku ke konci. Podoba, smysl a konec dějin jsou ovládány Bohem. Vždyť i samotná doktrína Božího předzvědění a predestinace se zdá přehodnocovat otázku nutnosti a osudu. Je vyloučeno, abychom zcela pochopili Boží záměr, můžeme však přijmout to, že za vším, co se děje, je převládající účel, který je božsky správný a svatý, a tento může odporovat našim cílům a přinášet nám zklamání a bolest, ovšem nikoli bez prospěšných důsledků. Dějiny mají počátek konec, procházejí od Stvoření k dovršení35 a takto chápané se stávají skutečně vážnými a majícími význam.