Augustinova teorie obce v kontextu jeho filosofie
Augustine?s Theory of the City in the Context of His Philosophy
diploma thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/8327Identifiers
Study Information System: 22381
Collections
- Kvalifikační práce [19158]
Author
Advisor
Referee
Stracený, Josef
Faculty / Institute
Faculty of Education
Discipline
Training Teachers of General Subjects at Lower and Higher Secondary Schools History - Social Scienses
Department
Information is unavailable
Date of defense
15. 1. 2007
Publisher
Univerzita Karlova, Pedagogická fakultaLanguage
Czech
Grade
Excellent
Soudobá historická krize vedla Augustina k tomu, aby zkoumal formu a smysl historie. Energickou polemiku vede především s teoriemi, zastávajícími názor, že historická existence je ovládána osudem či štěstím a že se opakuje v nekonečných cyklech32. Tímto se staví proti znehodnocení dějinného charakteru světa. Tvrdí, že pokud měl svět "počátek", pak jde o proces, v němž se rozhodující a nové události mohou objevit a objevují se. Jsou události, které se nikdy předtím nestaly, a takovéto události mají vliv na budoucnost skutečným a účinným způsobem33, takže se ani nikdy neopakují. Biskupu hipponskému se naopak jeví "běhoun času ozdoben Božím vzorem"34, rozbíhající se od počátku ke konci. Podoba, smysl a konec dějin jsou ovládány Bohem. Vždyť i samotná doktrína Božího předzvědění a predestinace se zdá přehodnocovat otázku nutnosti a osudu. Je vyloučeno, abychom zcela pochopili Boží záměr, můžeme však přijmout to, že za vším, co se děje, je převládající účel, který je božsky správný a svatý, a tento může odporovat našim cílům a přinášet nám zklamání a bolest, ovšem nikoli bez prospěšných důsledků. Dějiny mají počátek konec, procházejí od Stvoření k dovršení35 a takto chápané se stávají skutečně vážnými a majícími význam.
Soudobá historická krize vedla Augustina k tomu, aby zkoumal formu a smysl historie. Energickou polemiku vede především s teoriemi, zastávajícími názor, že historická existence je ovládána osudem či štěstím a že se opakuje v nekonečných cyklech32. Tímto se staví proti znehodnocení dějinného charakteru světa. Tvrdí, že pokud měl svět "počátek", pak jde o proces, v němž se rozhodující a nové události mohou objevit a objevují se. Jsou události, které se nikdy předtím nestaly, a takovéto události mají vliv na budoucnost skutečným a účinným způsobem33, takže se ani nikdy neopakují. Biskupu hipponskému se naopak jeví "běhoun času ozdoben Božím vzorem"34, rozbíhající se od počátku ke konci. Podoba, smysl a konec dějin jsou ovládány Bohem. Vždyť i samotná doktrína Božího předzvědění a predestinace se zdá přehodnocovat otázku nutnosti a osudu. Je vyloučeno, abychom zcela pochopili Boží záměr, můžeme však přijmout to, že za vším, co se děje, je převládající účel, který je božsky správný a svatý, a tento může odporovat našim cílům a přinášet nám zklamání a bolest, ovšem nikoli bez prospěšných důsledků. Dějiny mají počátek konec, procházejí od Stvoření k dovršení35 a takto chápané se stávají skutečně vážnými a majícími význam.