Analýza klasifikace řečových aktů a konverzačních implikatur zdvořilosti na příkladu kosmetické reklamy

Abstract

V této práci se věnujeme pragmatickým aspektům řeči, konkrétně studiu klasifikace řečových aktů a konverzačních implikatur. V teoretické části se zabýváme prácemi J. L. Austina, J. R. Searla a M. Grepla s důrazem na odlišnosti v jejich klasifikaci ilokučních aktů. Dále se zabýváme maximou zdvořilosti a zdvořilostními typy dle P. Brownové a S. C. Lewinsona. V praktické části s pomocí analýzy reklamních titulků a sloganů budeme demonstrovat funkčnost klasifikace řečových aktů dle jednotlivých autorů. Snažíme se taktéž potvrdit performativní charakter těchto výroků i za implicitně vyjádřeného performativního slovesa. Zajímá nás přítomnost maximy zdvořilosti v těchto textech a následné řazení mezi jednotlivé zdvořilostní typy. Cílem práce je poukázat na problematiku klasifikace ilokučních aktů a pokusit se nastínit zlepšení tohoto řazení. Předpokladem je, že byť se klasifikace potýká s nepřesnostmi, jsme na jejím základě schopni rozeznávat jednotlivé opakující se typy promluv. Pro doplnění těchto poznatků chceme dokázat performativní charakter reklamních textů i za předpokladu, že zde bude vyjádřeno performativní sloveso implicitně a přítomnost zdvořilostních maxim v apriori direktivních sloganech a titulcích. Klíčová slova: teorie řečových aktů, klasifikace ilokučních aktů, konverzační maximy, maxima...

In this thesis we deal with pragmatic aspects of language, specifically studying the classification of speech acts and conversational implicature. The theoretical part is concerned with the work of J. L. Austin, J. R. Searle and M. Grepl with an emphasis on differences in the classification of illocutionary acts. Then we deal with the maxim of politeness and pleasantries types according to P. Brown and S. C. Lewinson. In the practical part using analysis of advertising headlines and slogans we are trying to demonstrate the functionality of the classification of speech acts by individual authors. We try to also confirm the performative nature of these statements also implicitly expressed performative verbs. We are interested in the presence of the maxims of politeness in these texts and the consequent shift between different types of courtesy. The aim is to highlight the issue of classification of illocutionary acts and try to outline improvements to this shift. The assumption is that, although the classification struggling with inaccuracies, we thereunder able to distinguish different types of repetitive speeches. To complement these findings, we want to prove performative character of advertising texts, even assuming that there will be implicitly expressed performative verb and the presence of...