Možnosti andragogů a personalistů při pomoci pracovníkům a učícím se dospělým trpícím sociální úzkostí

Abstract

Ve své diplomové práci bych se chtěla věnovat problematice úzkosti a sociální úzkosti z pohledu absolventa katedry andragogiky a personálního řízení, tzn. člověka, který se v rámci výkonu svého povolání může setkat s lidmi, jež sociální nebo jinou formou úzkosti trpí. Zajímají mě nejenom příčiny vzniku a příznaky úzkostí, ale hlavně otázka, zda těmto lidem mohu, ať již jako personalista nebo andragog, nějakým způsobem účinně pomoci, přestože patologické úzkosti patří výhradně do kompetence psychologů a psychiatrů a moje možnosti jsou tudíž značně omezené. K problematice úzkosti a především sociální úzkosti mě přivedly informace z tisku i odborných publikací informující o - pro mě neuvěřitelném - množství lidí trpících sociální úzkostí, jimž se nedostane odborné ani jiné pomoci hlavně proto, že jejich problémy zůstávají nepovšimnuty. Potížím, kterými trpí jsou často přičítány jiné příčiny a oni sami ani nevědí, že jejich situaci má na svědomí sociální, případně jiná úzkost, která, je-li rozpoznána, je poměrně snadno léčitelná.