Hospodaření s vodou v územním plánu

Abstract

The Master's thesis responds to the current challenge of the Czech landscape - reflecting its adaptation to climate change. At the local level, according to Czech legislation, the instrument forming the landscape should be primarily the physical plan, which was therefore selected as the subject of interest for this work. The work examines the possibilities of the physical plan in the field of water management by means of a case study focused on five municipalities in Vysocina region. The aim of this work is to verify whether spatial planning in the Czech environment responds to climate change, and thus whether it participates in responsible landscape water management. Firstly, the work analyzes the expected climate changes, their impact on the Czech landscape and approaches of society to these changes. Another part of the work is devoted to spatial planning, its tools and possibilities in the formation of landscape. In the practical part of the work, two qualitative research methods are used. The first is a semantic analysis of municipal spatial plans, the second chosen method are semi-structured interviews with representatives of public administration. The results of both methods show that the physical plan rather permits water management. Near natural measures are in the physical plans expressed...

Diplomová práce reaguje na soudobou výzvu české krajiny - její adaptaci na klimatické změny. V lokálním měřítku má být dle české legislativy nástrojem pro formování krajiny především územní plán, který byl proto vybrán za předmět zájmu této práce. Práce zkoumá možnosti územního plánu ovlivnit hospodaření s vodou v krajině za pomoci případové studie pěti obcí v Kraji Vysočina. Cílem práce je ověřit, zda územní plánování v českém prostředí na změny klimatu reaguje, a tedy zda se podílí na odpovědném hospodaření s vodou v krajině. Práce nejprve diskutuje předpokládané změny klimatu, jejich dopad na českou krajinu a přístupy společnosti k těmto změnám. Další část je věnována územnímu plánování, jeho nástrojům a možnostem při utváření krajiny. Praktická část práce využívá dvou kvalitativních metod výzkumu. První je sémantická analýza územních plánů obcí, druhou zvolenou metodou jsou polostrukturované rozhovory s představiteli veřejné správy. Z výsledků obou metod vyplývá, že územní plán záměry hospodaření s vodou spíše umožňuje. Přírodě blízká opatření jsou v územních plánech vyjádřena příliš obecně. Míra odpovědného hospodaření s vodou v krajině záleží zejména na aktivitě lokálních aktérů a významnosti vodního prvku v oblasti. Při skutečné realizaci změn v krajině měl územní plán sekundární roli.