Sémiotická "etnografie" Deleuze a Guattariho a ne-standardní animismus

Abstract

The starting point of this work is the concept of indigenous animism in Félix Guattari's late work at the end of his life, understood as a form of subjectivity operating through different regimes of signs than the "modern" one. These animist semiotics are "polysemic" and "trans-individual," while instead of building a sharp division between the spheres of "nature" and "culture", they inhabit reality by "collective entities half-thing half-soul, half- man half-animal, machine and flow, matter and sign." The aim of most of the following text is then primarily to trace these semiotics across the joint work of Deleuze and Guattari. After introducing the context of Deleuze's philosophy and its specific "image of thought," and explaining its basic concepts, we will focus on the description and comparison of the semiotic "ethnographies" of Anti-Oedipus and A Thousand Plateaus. The first volume traces the "universal history" of the ways of hominization (becoming human) of man from the state of nature, through various forms of inscription, which constitute society and culture. These modes are several and do not work only through language. In the limit experience of schizophrenia, the authors of Anti-Oedipa find a moment preceding all these historically contingent forms of hominization. In contrast, the...

Výchozím bodem práce je pojetí domorodého animismu, který Félixe Guattariho v pozdním díle na sklonku života uchopil jako formu subjektivity fungující skrze odlišné režimy znaků než "moderní". Animistické sémiotiky jsou "polysémické" a "trans- individuální," přičemž namísto stavění ostrého rozdělení sfér "přírody" a "kultury" zabydlují realitu "kolektivními entitami napůl-věc napůl-duše, napůl-člověk napůl-zvíře, stroj a tok, hmota a znak." Cílem většiny textu je posléze především stopování těchto sémiotik napříč společným dílem Deleuze a Guattariho. Po úvodním vyznačení kontextu Deleuzeho filosofie a jejího specifického "obrazu myšlení" a výkladu základních pojmů se zaměříme na popis a komparaci sémiotických "etnografií" Anti-Oidipa a Tisíce plošin. První díl sleduje napříč "universální historií" způsoby hominizace (polidštění) člověka ze stavu přírody pomocí rozličných forem zápisu, jimiž se konstituují společnost a kultura. Těchto způsobů je více, a neprobíhají tedy jen pomocí jazyka. V limitní zkušenosti schizofrenie autoři Anti-Oidipa nacházejí moment předcházející tyto historicky podmíněné formy hominizace. Oproti tomu druhý díl sleduje pluralističtější a méně antropocentrický obraz: ústřední roli zde získávají asignifikantní sémiotiky ne-lidského afektu - tedy stávání- se - procházející...