Through the Profane Desire to the Desire for Eternity
Skrze touhy profánní k touze po věčnosti
rigorózní práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/125604Identifikátory
SIS: 232538
Kolekce
- Kvalifikační práce [2233]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Šmejdová, Barbora
Fakulta / součást
Katolická teologická fakulta
Obor
Katolická teologie
Katedra / ústav / klinika
Katedra systematické teologie a filosofie
Datum obhajoby
27. 1. 2021
Nakladatel
Univerzita Karlova, Katolická teologická fakultaJazyk
Angličtina
Známka
Prospěl/a
Klíčová slova (česky)
desire, Augustine, restlessness, loss, motion, detachment, lack, insufficiencyKlíčová slova (anglicky)
desire, Augustine, restlessness, loss, motion, detachment, lack, insufficiencyHana Benešová Skrze touhy profánní k touze po věčnosti. Abstrakt V sekulární společnosti není touha po Bohu častým tématem reflexe. Avšak právě ona vede k lidskému naplnění a integritě. Tato práce zkoumá touhu po Bohu skrze poznání profánních tužeb a jejich nedostatečnosti. Prostřednictvím tohoto poznání je jim dáno správné místo v Augustinově konceptu řádu lásky (ordo amoris). Příkladem tohoto procesu transformace tužeb jsou také Augustinovy reflexe nad ztrátou jeho milovaných příbuzných a přátel prizmatem věčnosti a poznání, že v Bohu není nikdo ztracen. Pro upřesnění a pochopení průběhu přeměny vnímání tužeb je použita fenomenologická metoda. Podrobně je popsán pohyb a odstup jakožto důležité součásti percepční změny. Rovněž je zkoumáno téma ženské spirituality v kontextu touhy. Práce se proto zaměřuje na snahu ženy osvobodit se od toho, co je dočasné, aby se otevřela bezpodmínečné lásce a sama takovou láskou milovala. Objevování touhy po Bohu prostřednictvím uvědomování si pomíjivosti profánních tužeb a jejich neschopnosti uspokojit nepokojné srdce může být důležitým úkolem pro další bádání v oblasti spirituální teologie.
Hana Benešová Skrze touhy profánní k touze po věčnosti. Abstrakt V sekulární společnosti není touha po Bohu častým tématem reflexe. Avšak právě ona vede k lidskému naplnění a integritě. Tato práce zkoumá touhu po Bohu skrze poznání profánních tužeb a jejich nedostatečnosti. Prostřednictvím tohoto poznání je jim dáno správné místo v Augustinově konceptu řádu lásky (ordo amoris). Příkladem tohoto procesu transformace tužeb jsou také Augustinovy reflexe nad ztrátou jeho milovaných příbuzných a přátel prizmatem věčnosti a poznání, že v Bohu není nikdo ztracen. Pro upřesnění a pochopení průběhu přeměny vnímání tužeb je použita fenomenologická metoda. Podrobně je popsán pohyb a odstup jakožto důležité součásti percepční změny. Rovněž je zkoumáno téma ženské spirituality v kontextu touhy. Práce se proto zaměřuje na snahu ženy osvobodit se od toho, co je dočasné, aby se otevřela bezpodmínečné lásce a sama takovou láskou milovala. Objevování touhy po Bohu prostřednictvím uvědomování si pomíjivosti profánních tužeb a jejich neschopnosti uspokojit nepokojné srdce může být důležitým úkolem pro další bádání v oblasti spirituální teologie.