Správce Sanšó: významové roviny motivu sebeobětování v historických prózách Mori Ógaie

Abstract

Moudrý vládce řeší spory raději rozumem než mečem. Tato lidová moudrost, u nás nejčastěji spojovaná s postavou krále Karla IV., vyjadřuje hlubokou touhu prostého lidu po míru, který byl předpokladem stability a prosperity, zároveň v sobě ale i odráží univerzální představu o ideální formě vlády. Víceméně totožnou představu nalezneme i v myšlení Dálného východu. Ve snaze odpovědět na otázku, jakým způsobbem by měla být společnost spravována, prezentuje konfucianismus již ve svých počátcích koncepci dvou protikladných principů - na jedné straně je to vzdělanost a umění ( bun ), které představují rozumovou argumentaci, na straně druhé je to vojenská moc ( bu ), tedy argumentace fyzické síly. Tak jako Platón, který došel k podobným závěrům, když jako ideální formu zřízení označil vládu filozofů, i v konfuciánském modelu ideální společnosti je vzdělanost nadřazena hrubé fyzické síle. Skutečná forma vlády měla ovšem často odlišnou podobu. Model japonské středověké vlády ( bakufu ) - alespoň v očích mnoha představitelů konfuciánských škol - vzájemné postavení obou principů převrátil : navzdory formální existenci císařského dvora v Kjótu, které bylo považováno za centrum i symbol vzdělanosti a umění, faktickou moc ve svých rukou soustředila vojenská šlechta ( buši ). Koneckonců i toto uspořádání bylo jedním z...