Poezie Jiřího Mahena

Abstract

Tato diplomová práce se věnuje ranému období poezie Jiřího Mahena, tedy jeho básním otištěným pouze časopisecky a dvěma prvním sbírkám Plamínky a Balady. Sleduje utváření Mahenovy poetiky v kontextu proměn poetik na přelomu 19. a 20. století i ve vztahu ke kategoriím subjektivity, stylizace, syntézy a života. Pro Mahenovu ranou poezii je příznačné vyrovnávání se s dekadentní poetikou, směřování k překonání chaosu, nalezení a vyslovení životního kladu, jenž je spatřován zejména v přírodním světě a v principu neustálého pohybu jako záruce životnosti. Vědomí fragmentárnosti skutečnosti se odráží v pluralitě stylizací a těkání mezi výraznými poetikami. Opětovně akcentovaná víra v praktický dosah umění je ideovým základem časové a anarchistické poezie. Ve sbírce Balady směřuje Mahen k nové syntéze a vzdaluje se využitím prvků lumírovské poezie poetice svých generačních druhů Šrámka, Gellnera a Tomana. V této sbírce se výrazně odrážejí dobové myšlenkové koncepty O. Weiningera a F. Nietzscheho.

This thesis examines the early period of Jiří Mahen's poetry, i.e. his poems published only in magazines and the first two books of poetry Plamínky and Balady. It follows formation of Mahen's poetics in the context of trends in transformation of poetics in Czech literature at the turn of 19. and 20. century and also in relation to the categories of subjectivity, stylization, synthesis and life. For the early period of Mahen's poetry is symptomatic the reaction to decadent poetics, aim to overcome a chaos towards the expression of life virtue, found especially in nature world and in the principle of everlasting movement which guarantees the vitality. The awareness of fragmentary base of reality is expressed in plurality of stylizations and in woolgathering among expressive poetics. Re-establish belief in practical social power of art leds to the poetry inspired by anarchistic ideas. Mahen tends in the book of poetry Balady to the statement of the idea of new synthesis. His poetry differs in Balady the most markedly from the poetics of his generation group represented by poets Šrámek, Gellner and Toman using the components evoking "Lumír's" poetics. O. Weinnger and F. Nietzsche conceptions are the most expressivly reflected in this book.