Historické výklady jazykového systému litevštiny

Abstract

The aim of the thesis is to analyze and compare two historical interpreta-tions of Lithuanian (and Baltic) language system. The first one is Verglei-chende Grammatik der baltischen Sprachen (Oslo - Bergen - Tromsö 1966) by Indo-European, Baltic and Slavic philologist Christian Schweigaard Stang, the other one is Lietuvi kalbos istorin gramatika (Vilnius 1968) by Baltic phi-lologist Jonas Kazlauskas. Both books are of major importance for the Baltic studies. Stang gives a comprehensive compendium of the latest knowledge on the history of Baltic languages in perspective of young-grammarian tradition of Indo-European historical-comparative linguistics. He demonstrates the In-do-European correspondences in Baltic languages and describes the evolution of the Baltic languages in context of the evolution of Indo-European lan-guages (particular importance is given to ancient Indo-European languages, especially Ancient Greek and Ancient Indian) which can lead to some misin-terpretations. Kazlauskas's book is based on methods of modern phonology and struc-tural-functional approach to language. Kazlauskas rather concentrates, in con-trast to Stang, on partial evolutionary processes in Lithuanian itself using me-thod of internal reconstruction and analyzing voluminous amount of dialectal data.

Cílem práce je analýza a srovnání dvou historických výkladů litevského (a baltského) jazykového systému. Prvním z nich je Vergleichende Grammatik der baltischen Sprachen (Oslo 1966) indoeuropeisty, baltisty a slavisty Christi-ana Schweigaarda Stanga, druhým je Lietuvi kalbos istorin gramatika (Vilni-us 1968) baltisty Jonase Kazlauskase. Obě knihy jsou pro baltistiku velmi dů-ležité. Stang předkládá zevrubné shrnutí nejnovějších poznatků o historii balt-ských jazyků z hlediska mladogramatické tradice indoevropské historicko-srovnávací jazykovědy. Předvádí indoevropské korespondence v baltských jazycích a popisuje vývoj baltských jazyků v kontextu vývoje indoevropských jazyků (se zvláštním zřetelem k starověkým indoevropským jazykům, zejména stará řečtina a stará indičtina), což může vést k některým nesprávným výkla-dům. Kazlauskasova monografie je založena na principech moderní fonologie a strukturně-funkčního přístupu k jazyku. Oproti Stangovi se Kazlauskas zamě-řuje spíše na dílčí vývojové procesy v litevštině samé (a baltských jazycích), přičemž užívá zejména metody vnitřní rekonstrukce a analyzuje obsáhlý ná-řeční materiál.