Luboš Fišer, závěrečné tvůrčí období

Abstract

Analysis which is in chronological order are trying to explain the process of musical language of Lubos Fiser at the last twenty years of his life. They are detaily analyzing his very personal writing. In first chapter are all basic characteristics of Fiser's writing from the end of the 70's. These had Martina Bartosova272 in her theses. Later on in other chapters are details of characteristic writing of Fiser in next twenty years. Let's see which way was going his developing process of musical language. From the view of musical form, it's practically same for the time of the 80's and 90's. Composition is divided into small sections. There are usually twelve up to twenty-five sections depending on the length of the composition. Beside traditional short forms are in that time showing up two other compositions which are much more extensive. These are almost twenty minutes long. Slacburské serenády (1979) have 52 sections and over the one-hour long TV opera Věčný Faust (1983-5) have 131 sections. Each of them is independent section, which are put together in the following order. On the other hand they are not so contrast and antithetic as in 60's. Especially independent sections of larger forms like Věčný Faust or Salcburské serenády are put together into thematic groups with one dominating theme. From 60's is...

Analýzy, které jsou chronologicky řazené, si kladou za cíl objasnit proces vývoje hudební řeči Luboše Fišera v závěrečném období posledních dvaceti let jeho života a detailně analyzovat prostředky, jakými dosahuje svého osobitého rukopisu. V úvodní kapitole jsem shrnul základní charakteristiky Fišerova rukopisu konce sedmdesátých let, ke kterým dospěla Martina Bartošová ve své diplomové práci269. V následných kapitolách analytické části jsem se detailně zabýval charakteristikou jeho rukopisu následujících dvaceti let. Pojďme se nyní podívat, jakou cestou se vývojový proces jeho hudební řeči ubíral. Z hlediska formy zůstává koncepce prakticky neměnná po celou dobu osmdesátých a devadesátých let. Skladba je členěna na drobné díly, kterých bývá zpravidla dvanáct až dvacet pět v závislosti na délce skladby. Kromě tradičně krátkých forem se v daném období objevují dvě skladby mnohem obsáhlejší. Tím jsou bezmála dvacetiminutové Salcburské serenády (1979) obsahující 52 dílů a přes hodinu trvající televizní opera Věčný Faust(1983-5), která čítá 131[!] dílů. Jednotlivé díly jsou autonomní celky střihově řazené za sebou. Vzájemně však nejsou již tak kontrastní až antitetické jako v šedesátých letech. Především větší formy, jako Věčný Faust či Salcburské serenády, drobné díly seskupují do tématických okruhů s jedním...