Překračování hranic. Vybraná témata v díle Fulvia Tomizzy

Abstract

There are "outer" and "inner" boundaries. These are constantly tempted and crossed by people. Boundaries exist on maps as borderlines protected by heavy barriers or as small stonewalls that separate neighbors' fields in the countryside. There are boundaries between the sea and the mainland, the village and the city, between two nations. Fulvio Tomizza, whose work is analyzed in this study, lived with these boundaries. He has been coming to terms with the outer boundaries his whole life in his work Incomprehensible Boundaries. He wrote of the boarder line between the "free world of Italy", where he had in fact never reached his inner freedom and between Istria that since 1954 belonged to the "unfree part of the world". He was well familiar with the boundaries between Italian and Slavic population from the Istria area, since the worlds of these two ethnic groups were clashing inside him. He had therefore dedicated his written work to undo these boundaries that caused separation and rather conjugated them and created space for meeting of cultures and everyday life influences. And so the inner boundaries, he has mediated to us in his writings became "points of connection" between the past and present, reality and dream, life and death. He himself presents a great example for "crossing of boundaries"; his...

Existují "vnější" a "vnitřní" hranice. Člověk je neustále překračuje a pokouší. Vyskytují se na mapách, v podobě demarkačních linií s těžkými závorami, obklopené vojáky nebo jako nízké kamenné zídky oddělující pole sousedů na vesnici. Existuje hranice mezi mořem a pevninou, městem a venkovem, mezi dvěma národy. Fulvio Tomizza, jehož životu a dílu jsme se věnovali v této práci, s těmito hranicemi žil. S existencí těch vnějších se vyrovnával po celý život ve svém díle. Nepochopitelnou hranicí byl pro něj hraniční přechod mezi svobodným světem Itálie, kde nikdy nedosáhl toužené vnitřní svobody, a Istrií, patřící od roku 1954 k "nesvobodné části světa". Znal dobře hranici mezi italskou a slovanskou populací v oblasti Istrie, protože se světy těchto etnik protínaly v něm samotném. Proto zasvětil celé své dílo tomu, aby hranice nebyly hranicemi, které oddělují, ale naopak spojníky, místy setkávání a prolínání vlivů. Tak se i hranice jeho vnitřního světa, který nám zprostředkoval svou tvorbou, staly body spojení mezi minulostí a přítomností, realitou a snem, životem a smrtí. Sám Fulvio Tomizza byl nejlepším příkladem "prolínání hranic"; profese spisovatele byla od počátku jeho kariéry neoddělitelnou součástí jeho vlastního světa. Proto vykazuje značná část jeho děl i silné autobiografické prvky (L'albero dei...