Mediální výchova v českém prostředí: východiska a realizace

Abstract

Na počátku mé volby věnovat svoji diplomovou práci mediální výchově stojí absolvování stejnojmenného předmětu v podobě výběrového semináře pro studenty Pedagogické fakulty University Karlovy. V průběhu tohoto semináře jsem si utříbila představu o tom, jakým specifickým oborem, doprovázeným syntézou poznatků napříč mnoha obory společenskovědního bádání mediální problematika je a jak výrazně aktuální náboj v sobě obsahuje. Zároveň jsem si tehdy v rámci své osobní životní retrospektivy uvědomila, že je škoda, že jsem se s touto problematikou nesetkala již na nižších stupních mé školní dráhy. S úsměvem dnes vzpomínám, jak jsem si jako dítě naivně vylepovala na stěnu plakáty jednoho oblíbeného jihoamerického revolucionáře takřka nic nevědouc o jeho revolucionářství, prozpěvovala si Janáčkovu Humoresku, figurující v hudebním podkresu jedné reklamy na nejmenovaný tuk, nic nevědouc o Janáčkově autorství, a v úžasu koukala na živé televizní záběry z válečné operace Pouštní bouře ignorujíc program pro děti, běžící na druhém programu. Nemyslím, že bych snad byla díky systematické školní mediální výchově ušetřena těchto dětských naivit, ale jistě by můj způsob uvažování o světě, který už i mně z velké části zprostředkovala média, doznal již dříve uvědomělejších podob. Tudy se ubíraly mé myšlenky před rozhodnutím...

Na počátku mé volby věnovat svoji diplomovou práci mediální výchově stojí absolvování stejnojmenného předmětu v podobě výběrového semináře pro studenty Pedagogické fakulty University Karlovy. V průběhu tohoto semináře jsem si utříbila představu o tom, jakým specifickým oborem, doprovázeným syntézou poznatků napříč mnoha obory společenskovědního bádání mediální problematika je a jak výrazně aktuální náboj v sobě obsahuje. Zároveň jsem si tehdy v rámci své osobní životní retrospektivy uvědomila, že je škoda, že jsem se s touto problematikou nesetkala již na nižších stupních mé školní dráhy. S úsměvem dnes vzpomínám, jak jsem si jako dítě naivně vylepovala na stěnu plakáty jednoho oblíbeného jihoamerického revolucionáře takřka nic nevědouc o jeho revolucionářství, prozpěvovala si Janáčkovu Humoresku, figurující v hudebním podkresu jedné reklamy na nejmenovaný tuk, nic nevědouc o Janáčkově autorství, a v úžasu koukala na živé televizní záběry z válečné operace Pouštní bouře ignorujíc program pro děti, běžící na druhém programu. Nemyslím, že bych snad byla díky systematické školní mediální výchově ušetřena těchto dětských naivit, ale jistě by můj způsob uvažování o světě, který už i mně z velké části zprostředkovala média, doznal již dříve uvědomělejších podob. Tudy se ubíraly mé myšlenky před rozhodnutím...