Adaptace děl Franka Millera: možnosti převodu komiksu do filmu

Abstract

(ENG) Comic book movies are a significant part of contemporary cinema, however, they often take only the characters or the basic plot line from their source material. This thesis is intended to show that other elements of the original can also be brought into a film adaptation, ones that at first glance might seem non-transferable from one media to another. Film adaptations of Frank Miller's graphic novels will serve as a sample, focusing primarily on the films 300 and Sin City. The thesis looks at how the film adaptations reflect the various elements typical of comics (e.g. panels and their layout, drawing style, narrative structure, script and lettering) and what these are complemented by (e.g. music, sound, movement, casting). Through comparative analysis of both films, their prequels, and other adaptations, we want to determine how faithful the adaptations really are, but also to highlight how different the filmmakers' approaches to the source material can be. The aim is also to show which of the elements mentioned above can be transferred into film language and in what ways, and which are more difficult to translate, and in the latter case to reveal if these losses are compensated.

(CS) Komiksové filmy jsou nezanedbatelnou součástí současné kinematografie, ze svých předloh však často přebírají pouze postavy či základní dějovou linku. Tato práce ukazuje, že do filmové adaptace je možné vnést také jiné prvky původního díla, a to takové, které by se na první pohled mohly zdát z prvního média do druhého nepřenositelné. Jako vzorek byly použity filmové adaptace grafických románů Franka Millera, především filmy 300 a Sin City. Práce sleduje, jak se ve filmových adaptacích odráží jednotlivé prvky typické pro komiks (např. panely a jejich rozvržení, styl kresby, narativní struktura, scénář a lettering) a čím jsou tyto doplněny (např. hudba, zvuk, pohyb, casting). Komparativní analýzou filmů a jejich předloh zjišťujeme, jak věrné adaptace opravdu jsou, ale snažíme se též poukázat na to, jak rozdílné mohou být přístupy tvůrců filmů k předlohám. Cílem je také ukázat, které ze zmíněných prvků lze do filmové řeči přenést a jakými způsoby, a se kterými je to naopak obtížnější, ve druhém případě poté odhalit, jsou-li tyto ztráty něčím kompenzovány.