Palaeoecological aspects and evolution of the Late Cretaceous oyster assemblages

Abstract

The presented thesis explores the palaeoecological aspects of the evolution of the well-known fossil oyster genus Rhynchostreon Bayle, 1874, a significant representative of Cretaceous fauna. The study integrates sedimentological (quartz grain size), geochemical (concentration of major oxides) and palaeobiological (taphonomy) proxies to categorise five oyster-bearing localities in the Bohemian Massif and the Pieniny Klippen Belt (Western Carpathians) into three environments with differing substrate characteristics, environmental energy levels and salinity regimes. Subsequently, the five specific palaeopopulations of Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck, 1801), occupying these habitats (including the dynamic Cenomanian nearshore, the quiet environment of the Turonian hemipelagic sea and the Cenomanian-Turonian marginal marine system influenced by variable fluvial activity), underwent a series of morphological and population studies. These studies involved the analyses of size-frequency distributions, morphotype structure, and shell thickness. Results from this multidisciplinary approach suggest that the salinity tolerance of R. suborbiculatum may be higher than commonly assumed, and its ecological response to climatic changes (i.e. the fluctuation of salinity, level of eutrophism, etc.) aligns with...

Předkládaná práce se věnuje studiu paleoekologických aspektů evoluce ústřičného rodu Rhynchostreon Bayle, 1874, významného zástupce křídové fauny. Prostřednictvím integrovaného studia řady sedimentologických (velikost křemenných zrn), geochemických (koncentrace hlavních oxidů) a paleobiologických (tafonomie) proxy, bylo pět studovaných lokalit původem z oblasti Českého masivu a Pieninského bradlového pásma (Západní Karpaty) rozděleno do tří typů prostředí, které se liší charakterem substrátu, úrovní vnitřní energie (dynamiky) a převládajícím salinitním režimem. Posléze bylo celkem pět paleopopulací ústřičného druhu Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck, 1801), osídlujících tyto habitaty (dynamické cenomanské příbřeží, klidné prostředí turonského hemipelagického moře a cenomansko-turonské okrajově-mořské prostředí s proměnlivým vlivem fluviální aktivity) podrobeno sérii morfologických a populačních analýz (zejména analýze početností velikostních tříd, struktury morfotypů a tloušťky schránky). Výsledky dosažené kombinací uvedených přístupů neindikují jenom širší ekologickou a salinitní valenci druhu R. suborbiculatum, ale také skutečnost, že ekologická odpověď jednoho z nejznámějších druhů fosilních ústřic na faktory spojené s klimatickou změnou (např. fluktuace salinity, úroveň eutrofie apod.) byla...