Dobře myslet, svobodně jednat

Abstract

Východiskem předkládané práce je tematizace rozlišení mezi životem ducha a životem činným, k níž ve svém myšlení dospívá Hannah Arendtová. V raných spisech Arendtová představuje jednání spolu s druhými jako vrcholnou lidskou možnost. Devalvaci činného života v západní tradici zde uvádí do souvislosti s podřazením zkušenosti jednání zkušenosti myšlení. To předpokládá odvrat od světa jevů a situace plurality. Jeho zkušenost se pro schopnost jednat zdá být okrajová, či dokonce ohrožující. V protikladu k myšlení stojí mínění, tj. specificky politický postoj spjatý se zkušeností jednání a situací plurality. Tento obraz se v pozdějších spisech komplikuje. Proces s Eichmannem Arendtovou přivedl k náhledu, že schopnost rozlišovat správné a špatné závisí při zhroucení veřejné sféry právě na schopnosti myslet. Těžiště dalších úvah se proto přesouvá plně na půdu ducha. Přítomná práce si ve světle spisů Arendtové klade otázku, jak mentálním aktům, jež jsou podmínkou zdařilého jednání, nejlépe rozumět. První část je expozicí politického myšlení za situace plurality. Smyslem druhé části je pojednat vztah mezi myšlením a schopností vztáhnout se ke společnému světu (tj. soudností) za situace, kdy došlo k zániku veřejné sféry. Třetí část se věnuje problematice politické soudnosti a nabízí interpretaci toho, že Arendtová...

The present thesis follows the distinction made by Hannah Arendt between the life of the mind and vita activa. In her earlier writings, Arendt presents acting in concert as a supreme human possibility. The devaluation of active life in the Western tradition is seen as related to the subordination of the experience of action to the experience of thought, which presupposes a turning away from the world of phenomena and plurality. With respect to the ability to act, Arendt understands thought as marginal or even detrimental. On this note, she contrasts thought with opinion, a specifically political attitude bound to the experience of action and plurality. Following the process with Eichmann, however, this image saw a revision. With the collapse of the public sphere, the dependence of the ability to tell right from wrong on the activity of thought became more prominent. Subsequent considerations therefore shift to the sphere of the mind. In the light of the corpus of Arendt's works, the present thesis enquires into the nature of mental acts required for adequate action. The first part presents political thought within the situation of plurality. The second part takes into account the collapse of the public sphere and deals with the uneasy relationship between thought and the ability to relate to the common...