Rod Neotinea Rchb.f. v Evropě

Abstract

Práce se zabývá rodem Neotinea z fylogenetického, molekulárního a ekologického pohledu. Většina jeho zástupců byla dlouhodobě řazena do rodu Orchis a k vyčlenění došlo až s využitím molekulárních metod. V rámci Orchidinae je Neotinea sesterská ke skupině rodů Anacamptis, Serapias, Ophrys a Himantoglossum. Platně popsáno je 6 druhů. Současná situace pod vlivem nových poznatků vyžaduje revizi zejména u N. tridentata, která obsahuje několik dobře odlišených linií a stála u zrodu tetraploidní N. commutata. Není též dořešený vztah mezi N. lactea a N. conica. Velikost genomu v rámci rodu se pohybuje v rozmezí 6,48 pg u N. maculata do 31,14 pg u N. lactea. Všechny taxony kromě N. commutata, jejíž tetraploidní původ je diskutován, jsou diploidní (2n = 42). V rodě se uplatňuje parciální endoreplikace. Rozsah endoreplikované DNA je úzký nehledě na rozdíly ve velikosti genomu. Druhy preferují otevřená mírně bazická stanoviště. V mykorhizních interakcích se jeví generalistické s preferencí pro Ceratobasidiaceae. Na úrovni reprodukčních strategií rod Neotinea upřednostňuje generativní množení. N. maculata je autogamická, ostatní druhy jsou cizosprašné, potravně šálivé, s pravděpodobným podílem sexuální decepce u N. ustulata.

The thesis deals with the genus Neotinea from the phylogenetic, molecular and ecologic points of view. Most of its species have been classified in the genus Orchis until the use of molecular methods. Within the Orchidoideae, Neotinea forms a sister clade to the genera Anacamptis, Serapias, Ophrys and Himantoglossum. Six species are accepted now. The current taxonomic circumscription calls for a revision under the influence of new knowledge. Especially in N. tridentata, which contains several well-differentiated lineages and is the ancestor of the tetraploid N. commutata. Also the relationship between N. lactea and N. conica remains unresolved. The genome size within the genus ranges from 6.48 pg in N. maculata to 31.14 pg in N. lactea. All species except N. commutata, whose tetraploid origin is debated, are diploid (2n = 42). Partial endoreplication is present in the genus. The range of endoreplicated DNA is relatively narrow regardless of differences in genome size. Species prefer open, slightly basic habitats. In mycorrhizal interactions they appear generalistic with a preference for Ceratobasidiaceae. At the level of reproductive strategies, the genus Neotinea prefers the generative mode over the vegetative one. N. maculata is autogamous, the other species are allogamous, food deceptive, with...