dc.creator | Karásek, Jindřich | |
dc.date.accessioned | 2024-06-25T11:47:30Z | |
dc.date.available | 2024-06-25T11:47:30Z | |
dc.date.issued | 2017 | |
dc.identifier.isbn | 978-80-7465-277-6 | cs |
dc.identifier.uri | http://hdl.handle.net/20.500.11956/190305 | |
dc.description.abstract | Práce se zabývá vrcholnou podobou Schellingovy filozofie přírody, jak ji podal ve Würzburgských přednáškách z roku 1804. Inspirován Spinozovou ontologií, rozvíjí Schelling nejprve svůj koncept obecné ontologie, jejíž výchozí bod tvoří pojem absolutní substance. Absolutnost této substance tkví v jejím monismu. Existuje jen jedna substance. Schelling ji definuje jako věčné poznání vlastní identity, jež je ovšem interně členěná na subjektivní (afirmující) a objektivní (afirmovaný) moment. Význam tohoto konceptu z hlediska filozofie přírody spočívá v tom, že vše, co je, vykazuje tuto základní strukturu vztahu subjektivního a objektivního momentu myšleného však vždy v identitě, tj. v jednotě celku. Tyto dva momenty charakterizuje Schelling na základě provedených navazujících úvah jako moment světla a moment tíže a označuje je jako dva atributy substance. Tím se mu následně daří integrovat do filozofie přírody moment vědomí (světelný atribut) a moment tělesnosti (atribut tíže), jež mu následně slouží pro výklad dle mého soudu stěžejního pojmu jeho celé filosofie přírody, pojmu organismu. Byť lze za Schellingova předchůdce v tomto kontextu považovat Leibnize s jho koncepcí monadologie, byl Schelling prvním filosofem přírody, který učinil pojem organismu ústředním pojmem filosofického výkladu přírody. To činí Schellingovu koncepci moderní. Proto je pojmu organismu věnována v práci značná část pozornosti, byť Schellingův přímý či nepřímý vliv na rozvoj koncepcí organismu v 19. a 20. stolení nemohl být učiněn předmětem analýz. Schellingova koncepce je v úvodu a závěru práce zasazena do kontextu vyrovnání se stále ještě dominujícím paradigmatem mechanisticko-kauzálního a účelově ekonomizujícího nahlížení na přírodu, jež ústí ve stále vážnější globální problémy a k němuž by Schellingova koncepce mohla nabídnout alternativu. | cs |
dc.language | Čeština | cs |
dc.publisher | Pavel Mervart | cs |
dc.title | Schellingova metafyzika přírody | cs |
dc.type | habilitační práce | cs_CZ |
dcterms.dateAccepted | 2024-04-18 | |
dc.contributor.referee | Démuth, Andrej | |
dc.contributor.referee | Hill, James | |
dc.contributor.referee | Mácha, Jakub | |
thesis.degree.discipline | Filozofie | cs |
uk.faculty-name.cs | Filozofická fakulta | cs |
uk.author.affiliation | Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav filozofie a religionistiky | cs |
uk.habilitation-board.chairman | Petříček, Miroslav | |
uk.habilitation-board.member | Blecha, Ivan | |
uk.habilitation-board.member | Cajthaml, Martin | |
uk.habilitation-board.member | Hejduk, Tomáš | |
uk.habilitation-board.member | Sirovátka, Jakub | |
uk.abstract.cs | Práce se zabývá vrcholnou podobou Schellingovy filozofie přírody, jak ji podal ve Würzburgských přednáškách z roku 1804. Inspirován Spinozovou ontologií, rozvíjí Schelling nejprve svůj koncept obecné ontologie, jejíž výchozí bod tvoří pojem absolutní substance. Absolutnost této substance tkví v jejím monismu. Existuje jen jedna substance. Schelling ji definuje jako věčné poznání vlastní identity, jež je ovšem interně členěná na subjektivní (afirmující) a objektivní (afirmovaný) moment. Význam tohoto konceptu z hlediska filozofie přírody spočívá v tom, že vše, co je, vykazuje tuto základní strukturu vztahu subjektivního a objektivního momentu myšleného však vždy v identitě, tj. v jednotě celku. Tyto dva momenty charakterizuje Schelling na základě provedených navazujících úvah jako moment světla a moment tíže a označuje je jako dva atributy substance. Tím se mu následně daří integrovat do filozofie přírody moment vědomí (světelný atribut) a moment tělesnosti (atribut tíže), jež mu následně slouží pro výklad dle mého soudu stěžejního pojmu jeho celé filosofie přírody, pojmu organismu. Byť lze za Schellingova předchůdce v tomto kontextu považovat Leibnize s jho koncepcí monadologie, byl Schelling prvním filosofem přírody, který učinil pojem organismu ústředním pojmem filosofického výkladu přírody. To činí Schellingovu koncepci moderní. Proto je pojmu organismu věnována v práci značná část pozornosti, byť Schellingův přímý či nepřímý vliv na rozvoj koncepcí organismu v 19. a 20. stolení nemohl být učiněn předmětem analýz. Schellingova koncepce je v úvodu a závěru práce zasazena do kontextu vyrovnání se stále ještě dominujícím paradigmatem mechanisticko-kauzálního a účelově ekonomizujícího nahlížení na přírodu, jež ústí ve stále vážnější globální problémy a k němuž by Schellingova koncepce mohla nabídnout alternativu. | cs |