Mikrostruktura tvrdých zubních tkání a její využití v paleobiologii a bioarcheologii

Abstract

Dental enamel, containing up to 96% mineral content, is considered the hardest material in the human body. Due to the periodic nature of its growth during tooth development, it serves as a permanent record of developmental conditions at corresponding ages. Because of its resistance to post-depositional changes, it is also a useful source of information in bioarchaeology, where the growth and development of past populations can be reconstructed. During tooth formation, defects can occur, with enamel hypoplasia being the most common. Enamel hypoplasia, studied using both macroscopic and microscopic methods, is a key indicator of stress events and their long-term impacts on the health of historical populations. Macroscopic methods involve visual and tactile examination of specimens and provide a quick overview of the presence of hypoplasia and the basic characteristics of defects. In contrast, microscopic methods allow detailed analysis of the enamel microstructure, including assessment of prenatal stress. Application studies focusing on hypoplastic defects in bioarchaeology show their negative impact on life expectancy, and they are also an auxiliary indicator to better understand differences in dietary habits depending on health status, socioeconomic status, or migration of historical populations....

Zubní sklovina, obsahující až 96 % minerálních látek, je považována za nejtvrdší materiál v lidském těle. Slouží také díky periodicitě jejího přirůstání v době vývoje zubu jako permanentní záznam o charakteru vývoje v odpovídajícím věku. Pro svou odolnost vůči postdepozičním změnám je také vhodným zdrojem informací v bioarcheologii, kdy lze rekonstruovat růst a vývoj minulých populací. V průběhu tvorby zubu může dojít ke vzniku defektu, přičemž nejrozšířenějším jsou hypoplazie zubní skloviny. Hypoplazie zubní skloviny, zkoumané makroskopickými a mikroskopickými metodami, jsou klíčovým indikátorem stresových událostí a jejich dlouhodobých dopadů na zdraví historických populací. Makroskopické metody zahrnují vizuální a hmatovou kontrolu vzorků a poskytují rychlý přehled o přítomnosti hypoplazie a základních charakteristikách defektů. Oproti tomu mikroskopické metody umožňují detailní analýzu mikrostruktury skloviny včetně hodnocení prenatálního stresu. Aplikační studie zaměřené na hypoplastické defekty v bioarcheologii ukazují na jejich negativní vliv na věk dožití, rovněž jako pomocný indikátor pomáhají lépe chápat rozdíly ve stravovacích návycích v závislosti na zdravotním stavu, socioekonomický statusu či migraci historických populací. Hypoplazii zubní skloviny lze považovat za univerzální...