Okamžik dvou. Hranice estetického pojetí mužského a ženského principu v díle Sørena Kierkegaarda

Abstract

Kierkegaardovo estetické stádium ze své povahy zakládá a dále vymezuje možnost člověka existovat ve vztahu k sobě samému a svému já jako závaznému absolutnímu určení a podstatné jedinečnosti své individuality. Motivy estetična pro Kierkegaarda ovšem nejsou pouze stěžejním rozvržením lidské existence, ale i těžištěm jeho osobitého výkladu mužství a ženství. Zájmem této práce je tedy to, do jaké míry, vzhledem k umenšenému důrazu na mužství a ženství v dalších stádiích, je nabízející se nárok vypovídat o mužství a ženství výlučně esteticky pro Kierkegaarda filosoficky platný, dále, jak je bytí mužem či ženou specifické ke stávání se sebou samým a dle toho, nakolik je Kierkegaardova samotná potřeba pohlavního rozlišení směrodatná k jeho centrálnímu pojmu já a od něj odvisle členěného procesu sebeuskutečnění.

By its very nature, Kierkegaard's aesthetic stage establishes and further defines the possibility of a person to exist in relation to himself and to his self as a binding absolute determination and essential uniqueness of his individuality. However, for Kierkegaard, aesthetic motives are not only the central layout of human existence, but also the focus of his unique interpretation of masculinity and femininity. The interest of this work is therefore to investigate to what extent, due to the reduced emphasis on masculinity and femininity in later stages, the claim offered to speak about masculinity and femininity exclusively aesthetically is philosophically valid for Kierkegaard, furthermore, how being a man or a woman is specific to becoming oneself and according to that, how much Kierkegaard's very need for sexual difference is decisive to his central concept of the self and the dependently structured process of self-realization.