"Souhrnný útok na oko diváka""Radikálně barokní" architektura v česky psanýchdějinách umění

Abstract

"Souhrnný útok na oko diváka". "Radikálně barokní" architektura v česky psaných dějinách umění Klíčová slova: radikální baroko; architektura 17. a 18. století; metodologie dějin umění; historie českých dějin umění; recepce baroka; Oldřich Stefan; Antonín Matějček Tato práce sleduje vznik pojmu "radikální baroko" v českém dějepisu umění a to, jak tento pojem ovlivňoval vztah českých historiků a historiků umění k architektuře 17. a 18. století. Text nejprve sleduje, jak si česky psaný dějepis architektury pracně hledal vztah k tvorbě 17. a 18. století a k baroku jako plnohodnotnému slohovému období. Ukazuje, že už v devadesátých letech 19. století byli historikové umění připravení celou etapu plně rehabilitovat, a to včetně jejích nejexpresivnějších projevů v podobě staveb nad křivkově formovaným půdorysem. Úhelným kamenem této rehabilitace se stalo dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera, které neztratilo přízeň ani u obrozeneckých vlasteneckých vzdělanců, kteří byli k umění 18. století jinak ostře kritičtí. Dále text zkoumá, jak ve dvacátých letech 20. století na tuto odbornou rehabilitaci baroka navázala snaha o podrobnější poznání jednotlivých tvůrčích osobností, ale také hlavních stylových rysů a vrstev. Podrobně se soustředí na linku, která posléze vedla k vytvoření pojmu "radikální baroko". Její počátky...

"Concentrated attack on the eye of the spectator". "Radical Baroque" architecture in the writings of Czech art historians Keywords: Radical Baroque; 17th and 18th century architecture; methodology of art history; history of czech art history; reception of the Baroque; Oldřich Stefan; Antonín Matějček This thesis examines the origins of the term "Radical Baroque" in Czech art history and how this concept influenced the approach of Czech historians and art historians to the architecture of the 17th and 18th centuries. The text begins by tracing how the Czech written history of architecture struggled to find an appreciation to the work of the 17th and 18th centuries and to the Baroque as a fully-fledged style period. It shows that by the 1890s art historians were ready to fully rehabilitate the entire phase, including its most expressive manifestations in the form of buildings above the curve- shaped ground plan. The cornerstone of this rehabilitation was the work of Kilian Ignaz Dientzenhofer, which did not fall out of favour even with the revivalist patriotic scholars who were otherwise sharply critical of 18th-century art. The text then examines how, in the 1920s, this scholarly rehabilitation of the Baroque was followed by efforts to gain a more detailed understanding of individual creative personalities,...