Transport proteinů do sekundárních plastidů

Abstract

Sekundární plastidy se vyskytují u mnoha nepříbuzných skupin organismů v rámci tří různých eukaryotických říší - Excavata, Rhizaria a Chromista. Naproti tomu plastidy primární jsou určujícím unikátním znakem říše Archaeplastida. Sekundární plastidy vznikly hned několika nezávislými endosymbiotickými událostmi, při nichž došlo k pohlcení eukaryotní buňky obsahující primární plastid a její redukci a integraci přesunutím množství genů do hostitelského jádra. Zásadním rozdílem oproti primárním plastidům je zvýšený počet membrán, přes které je nutno importovat mimo jiné proteiny kódované v jádře. Mechanismy transportu proteinů do sekundárních plastidů jsou tedy složitější, účastní se jich větší množství molekul a signálních sekvencí. S různorodostí organismů vybavených sekundárními plastidy pozoruhodně kontrastuje fakt, že jimi využívané transportní dráhy a jejich komponenty jsou si často dosti podobné jak mechanismem funkce, tak původem. Tyto podobnosti jsou pravděpodobně dány obecnými buněčnými principy a nikoli společnou fylogenezí.

Secondary plastids can be found in many unrelated groups of organisms among three supergroups - Excavata, Rhizaria and Chromista. Primary plastids in contrast are unique and defining feature of the Archaeplastida supergroup. Secondary plastids have arisen through several independent endosymbiotic events, in which engulfment of an eukaryotic cell containing primary plastid occured and its reduction and integration by transfering bulk of their genome into host nucleus occured. Crucial difference between primary and secondary plastids is number of surrounding membranes which need to be crossed by nucleus-encoded proteins which is higher in secondary plastids. Mechanisms of protein transport into secondary plastids are therefore more complicated and more molecules and signals partake in these mechanisms. Diversity of secondary plastid-bearing organisms notably contrasts with the fact that the transport pathways and molecules they use often share mechanism of function and origin. These similarities probably reflect general principles of cell biology and not phylogeny.