Reprezentace hudebního mainstreamu a alternativy v recipročních médiích

Abstract

Práce zkoumá reflexi alternativní hudby v mainstreamových médiích a obraz mainstreamové hudby v alternativních médiích, přičemž teoreticky vychází z původního dichotomního dělení populární kultury, potažmo hudby vycházejícího z tradice kulturálních studií a samostatných studií populární hudby. Analýza mediálních obsahů následně prověřuje platnost těchto tezí v kontextu současné hudební produkce a studia médií. Kvalitativní analýze je podroben hudební obsah šesti českých médií (tří mainstreamových a tří alternativních). Pomocí stanovené metodologie se výzkum zaměřuje zejména na externí charakteristiky, které do textů vnáší postavení interpreta na scéně a které bude rozeznáno na základě zmínek v článcích, a dále komunikovaný názor autorů. Strukturovaná analýza poskytne především přehled o podobě mediální reflexe těchto dvou hudebních kontextů, ze kterého autorka následně vyvodí závěr, zda je opoziční vnímání oblastí středního proudu a nezávislé hudby v současných médiích stále funkční.

This thesis examines the reflection of alternative music in the mainstream media and the reflection of mainstream music in the alternative media. The traditional dichotomous division of popular culture and music proposed mainly by academic fields of cultural and popular music studies provides a theoretical basis for the research. The practical part then analyses selected media content and attempts to verify the validity of these propositions in the context of contemporary music and media studies. The selected sample is composed of music articles derived from six Czech media (three of them mainstream and three alternative). The analysis itself focuses primarily on external characteristics which the author recognises from the specific references in the texts and which reflect the position of mentioned artists in the music industry, and the points of view expressed by journalists in their texts. This thesis thus aims to provide an overview of how Czech media reflect on these two allegedly oppositional contexts and deduces whether the dichotomous perception of mainstream and alternative is still relevant in contemporary music and media.