Smysl dějin, člověk a společnost jako integrální problém

Abstract

Neutuchající snaha rozluštit smysl lidského dějinného údělu a smyslu a cíle dějinného vývoje souvisí s bytostně lidskou potřebou jistoty a opěrného stabilního bodu, na kterém lze poté už bezpečně stavět. Neúspěch v tomto hledání by však neměl znamenat, že stavět už nemá smysl, což zdůrazňuje především Patočkova koncepce smyslu jako cesty, jejíž připomínka se ve struktuře práce pravidelně opakuje. Další zájem o dějinnou dimenzi je spojen se snahou tento dějinný vývoj preventivně ovlivnit ve svůj prospěch, což vylučují zejména historicistní teorie tvrdící, že si dějinný proces žije svým vlastním nedotknutelným životem. Takový názor je ale rezignací na dějinnou povahu člověka. Ve sve prací jsem se snažila dokázat, že problém smyslu dějin lze uchopit vždy ve dvou rovinách, v rovině lidského autonomního jedince jako dějinné bytosti a lidské společnosti jako celku, který je dějinami proměňován nebo je sám proměňuje. Následně pak můžeme rozlišovat pojmy lidské dějiny jako produkt lidské aktivity a dějiny lidstva jako deskripce lidských osudů.

Ce travail s'occupe de la problématique de sens de l'histoire dont la definition représente la besoin humaine de trouver un point fixe dans la vie. L'histoire se révele aussi comme la maniere comment comprendre soi-meme. On propose une analyse des approches philosophiques variées qui saisissent la thématique de la historicité humaine et la facon de laquelle elle influence les doctrines d'organisation de la société. Dans ce contexte la philosophie d'histoire peut devenir une vraie servante d'état. Les questions qui sont abordées traitent les phénomenes comme la progression dans l'histoire, sa fin ou son interpretation. L'histoire a commencé dans le moment de la création d'une sphere publique de la commune grecque. La fin potentielle est située soi dans le temps du salut par les théories eschatologiques, soi dans le moment de l'instauration ď un ordre social ideal par le historicisme. En conclusion il faut souligner que le probleme si l'homme se trouve sous la domination des régies de l'histoire ou si c'est uniquement lui qui la forme par sa conscience historique active n'était pas encore élucidé suffisament. Mais on a une seule certitude, c'est que les efforts de trouver un sens absolu de la réalité et du développement de l'histoire sont vains.